Dendroekologie

Tvůrci prvních chronologií viděli cíle své práce v datování lidských výtvorů, ať už jimi byly stavby či předměty dávnější minulosti, zkoumané archeology. S růstem počtu chronologií a jejich prodlužováním do hluboké minulosti se vynořila otázka jejich vztahu ke klimatu; kladná odpověď, kterou jako první charakterizoval a využil Američan H.C. Fritts, vedla v 60. létech ke vzniku svébytného úseku využití letokruhů – k dendroklimatologii, k rekostrukci klimatu minulých dob. O ní je samostatný úsek těchto stránek. Letokruhy ale měly ještě další dlouho neznámé, dobře šifrované znaky. Na ně se přišlo mnohem později – až v 80. létech. O nich následující řádky.

Prokletá období lidských dějin – letokruhy odhalují jejich tajemství

Nositeli šifry nebyly ledasjaké stromy. Prvním zjištěným jejím nositelem byla borovice osinatá, extrémně dlouhověké stromy s podivnými pokroucenými kmeny, rostoucí ve White Mountains na hranici Kalifornie a Nevady v USA. Jejich chronologie již přesahuje 8.000 let. Když Frittsův kolega LaMarche jejich letokruhy měřil, povšiml si, že některé mají jaksi potrhané pletivo. Když ale zjistil, že tento znak se vyskytuje v letokruhu 1884 u všech těch borovic, bylo mu jasné že nejde o náhodu. Hledání dalších „potrhaných“letokruhů ukázalo další letopočty: 1815, 1835, 1884, 1886, 1902, 1912.., a bylo jasno. Všechno to byly letopočty velkých sopečných erupcí. Zpracování celé té dlouhé chronologie nakonec vedlo k soupisu několika set letopočtů zřejmě svědčících o vulkanické události, z nichž těch posledních asi 80 bylo historicky potvrzeno a ztotožněno s konkrétní sopkou. Postupně bylo zjištěno, že příčinou potrhání je příchod mrazu v krátkém vysokohorském létě a že sopečné erupce přinášejí globální nebo hemiglobální ochlazení. Přece jen se ale vtírala otázka: Opravdu to všechno byly jen sopečné erupce?

O několik let později zjistil C.U. Hammer, glaciolog, studující dlouhé vrty do pevninských ledovců v Grónsku a v Antarktidě, zajímavou věc: I ledovec, stále dorůstající napadlým a slisovaným sněhem, tvoří jakési letokruhy; letní vrstva je tmavší díky příměsi polétavého prachu. Mnohem zajímavější byl ale objev vrstviček kyselého ledu. Příčinou je příměs kyseliny sírové, ta je produktem sopečných emisí oxidu siřičitého při erupci. Takže, ejhle: máme další záznam o činnosti sopek! Porovnání letokruhy-ledovec pro posledních 200-300 let „klaplo“ - a hlavně: podařilo se tím synchronizovat chronologie stromů a ledu, i do vzdálenější minulosti. Otázka se ale přiostřila – některá mrazová letokruhová data totiž neměla patřičnou oporu v ledovci. Nemohou být jejich zdrojem kosmické impakty – pády asteroidů či komet? To je otázka nyní velmi živá, zdaleka ne zcela vyřešená. Zabývá se jí britský dendrochronolog Baillie. Ten ale objevil další souvislosti, dříve netušené, a troufám si říci, ohromující. Podívejme se na ně blíže.

Soustavná inventura všech zvláštních letokruhů i kyselého ledu vedla ke zjištění několika opravdu „zvláštních“ období, m.j.: 536-542 n.l., 208-202 př.Kr., 1159-1153 př.Kr., 1628 př.Kr. Baillie kontaktoval pestrou skupinu odborníků: historiky, archeology, klimatology, geofyziky, astronomy, znalce irského „Seznamu králů“, znalce nejstaršího čínského písemnictví – a ukázalo se, že ta období byla doopravdy zvláštní. Nejen ale letokruhy či ledem. Stručně řečeno, byly to prokleté roky. Katastrofa stíhala katastrofu. Probírám zde jen to poslední, počínající rokem 536.

536, Čína: „zmizela“ hvězda Canopus, což dle výkladu tamějších astrologů znamenalo, že císař ztratil přízeň nebes. Astronomické vysvětlení: Canopus je z Číny viditelný jen těsně nad obzorem. Prach a sirný aerosol ve vysoké atmosféře způsobí, že „zmizí“.

536-537, Čína: prudké ochlazení, mj. sníh v červenci, úroda rýže zničena.

537-538, Čína: těžký hladomor, pád dynastie

536-537, Středomoří: kroniky se zmiňují o zvláštní suché mlze či žluté mlze, dříve nevídané.

537-538, Anglie: Anglo-saská kronika registruje jakési zvláštní zatmění slunce: jeho svit tak zeslábl, že člověk snesl přímý pohled na ně, kolem slunečního kotouče se vytvořil jakýsi žlutý závoj.

537, Anglie: Vysoká úmrtnost obyvatel.

536: Skandinávie: počátek víceletého ochlazení, které zcela znemožnilo zemědělství. Vikingové, do té doby mírumilovní zemědělci, migrují na jih s využitím násilí. Začínají měnit způsob života, stává se z nich velmi agresívní bojovná komunita.

od r. 536: Východní Evropa, prostor dnešního Ruska a Běloruska: Migrace ze severu na jih a následná migrace na západ. Příchod Slovanů do střední Evropy a na Balkán.

539, Irský Seznam králů: „ztráta chleba“ (asi hladomor).

540, Anglie: Anglo-saská kronika: Zase to zvláštní zatmění slunce.

542: Byzanc: Počátek velké epidemie moru (tzv. Justiniánský mor), ta se postupně rozšíří do celého Středomoří i dalších částí Evropy. Jde o první známou epidemii moru v Evropě.

Perioda let 536-542 byla pravděpodobně hlavní silou všeobecné migrace, známé jako „Stěhování národů“. Ve slabší formě se protáhla až do let kolem roku 560. Podrobně ji popsal U.Büntgen, a zavedl pro ni název „Pozdněantická malá doba ledová“. Tehdejšímu dění je věnována kniha Petera Heathera „Říše a barbaři. Migrace, vývoj a zrození Evropy“. I k těm dalším „prokletým obdobím“ dnes existuje množství zajímavých údajů.

Historie Wilsonova lesa v letokruzích

1. Smrky u „Rosničky“

Letokruhová analýza – dendrochronologie – umožňuje „číst životopisy“ jednotlivých stromů a tím i odkrývat historii celého lesa. Podívejme se na svědectví skupiny několika nedávno uschlých smrků v dolní části „Wilzo-ňáku“, nedaleko „Rosničky“ - místo na mapě označeno hvězdičkou. Všechny jsou stejně staré, byly vysazeny kolem roku 1918 – výšky 1,2 metru dosáhly roku 1922 – od toho roku už máme záznam z odebraných vzorků, takže dále už mohou pokračovat stromy samy – čteme z letokruhové křivky jednoho z nich (a povšimněme si i grafu sum srážek za květen až červenec):

Vysazen byl celý porost. Jeho prořezávka roku 1929 náš strom uvolnila a ten vyrazil za světlem. V polovině 50. let se již vytvořil souvislý zápoj jejich korun, sníže-ná dávka světla snížila přírůst. Ten ale byl stále více ovlivňován vláhovým režimem; kolísání přírůstu kopí-ruje režim srážek – velmi často ale s ročním posunem. Velmi suché roky 1992-93-94 srazí tloušťku letokruhů téměř „do neviditelna“. Od roku 2010 se plně projeví vyšší jarní a letní teploty a stále sušší jara a léta. Kritic-ký je rok 2015. Většina ze zbylé skupiny se již nevzpamatuje a odumírá v létech 2016-17-18.

Bude-li klimatická změna pokračovat, opustí asi lesopark nakonec všechny smrky, aby je nahradily vhodnější dřeviny.

2. Borovice u Krondlovy ulice

Další „předválečný“ strom. Vysazena, opět v rámci ce-lého porostu, ze kterého zbylo ještě několik stromů, v druhé polovině 30. let. Hluboké zuby na křivce prvních třiceti let života stromu a pokles v 60. - 70. letech jsou odrazem boje o světlo vzájemně si konkurujících stro-mů (borovice je velmi světlomilná dřevina – zůstat pod úrovní kompaktního korunového zápoje znamená jis-tou smrt). Velmi úzký letokruh 1976 je ale odrazem velmi suchého a teplého léta toho roku. V letech 1975-76 byl porost probrán, uvolněný strom nastartoval nej-lepší období svého života, bohužel jen krátké. Odstra-nění poloviny koruny (strom byl v koruně „dvoják“) - snad pro prosýchající větve, a suché roky 1992-94 sra-zily přírůst pod 1 mm. V té době byl pravděpodobně oslabený strom napaden nějakou chorobou kořenů (trudnatcem nebo václavkou), protože začíná být mi-mořádně závislý na srážkách – porovnejme s grafem srážek na předchozím případu. V suchých létech 2003-2009 jsou jeho letokruhy již téměř nezjistitelné (červe-ný pruh na grafu), další krize (obávám se, že již posled-ní) přichází v současnosti: v letech 2017-18 se činnost kambia téměř zastavila.